Nekdo se nezmeni ani kdyby zil v emigraci 100 let.
At se mi nekdo divi ze se vyhybam spolkum emigrantu. Pravni postih. Hmmm. Jako za Husaka !!!


16 srpna 2001
Vazeni pratele,

Opet jsme byli privedeni do situace, kdy povazujeme za svoji povinnost uvest na pravou miru zkreslene informace zverejnene vydavatelem Novin, panem Bejsakem. V poslednim vydani Novin (Volume 1 issue 54) jako cast uvodniku pan Bejsak pise:

Minulou sobotu byla za pritomnosti velvyslankyne Slovenske rebubliky v Australii A.Turenicove a ceskeho generalniho konzula v Sydney ing. J.Dolecka, ktery priletel do Sydney predminuly tyden, otevrena vystava v Gosfordu ceskych a slovenskych umelcu zijicich v Australii. Je nam velice lito, ze nemuzeme nasim ctenarum prinest jakekoli dalsi informace ci fotografie z teto vystavy nebot hlavni organizator nam pod pohruzkou fyzickeho vyhosteni a soudnich sankci zakazal zucastnit se otevreni teto vystavy.

V Spectru cislo32. jsme pretiskli pro informaci ctenaru kopie dvou dopisu, ktere byly se souhlasem vsech clenu vyboru Artspektra panu vydavateli zaslany. Ve druhem z nich byl zdvorile zadan, aby napriste upustil ve svych novinach od jakekoli zminky o cinnosti Artspectra a byly mu oznameny duvody, ktere nas k takovemu kroku vedly.
Jak vite, Artspectrum pripravilo vystavu svych vytvarnych umelcu, na jejiz slavnostni otevreni jste obdrzeli pozvanku, tak jako ostatni clenove, odberatele a pratele Artspectra. Pana Bejsaka bohuzel mezi pratele Artspectra jeho vlastni vinou pocitat nemuzeme, tedy pozvanku neobdrzel.
Proto jsme byli prekvapeni, kdyz dva dny pred vernisazi vystavy “Artspectrum 2001” –praci ceskych a slovenskych umelcu, v Regionalni Galerii v Gosfordu nam pan Bejsak zavolal a oznamil, ze se mini vernisaze zucastnit a fotografovat oficielni zahajeni. Bez ohlehu nato, ze pan Bejsak nejen nedostal pozvanku, ale bylo mu ustne potvrzeno, ze neni mezi pozvanymi , snazil se pomoci vymysleneho duvodu na otevreni vystavy presto vnutit. Soucasne jsme ho informovali (jak se sam mohl docist ve Spectru, ktere mu pravidelne zasilame), ze se muze na vystavu prijit podivat kdykoli jindy behem jejiho trvani od 8. do 26 srpna 2001. Jak jsme si pozdeji overili, udajny duvod k jeho pritomnosti na zahajeni-ze tam ma vyzadanou schuzku s clenem diplomatickeho sboru-byl vymysleny a prekrouceny. Kdyz jsme si zjistli, ze duvod , na ktery se odvolava neni pravdivy, kontaktovali jsme ho a upozornili jsme ho, ze pokud by se chtel na vernisas vnutit, bude vyveden. Soucasne byl pan Bejsak upozornen, ze pokud by poridil fotografie a publikoval je ve svych novinach, vydal by se tak nebezpeci pravniho postihu.
Je nam lito, ze vas musime obtezovat takovymi dopisy, ale je to jedina cesta jak vam zdelit pravdu.

Za vybor The Czech-Australian Artspectrum Association Inc:
Vladimir Tichy, Stanislav Berton, Zdenek Rich, Josef Hervir, Ivo Psenicny, Cestmir Borgert, Jana Reichova,

Pani Helenka Vondrackova v Australii

Pani Helenka Vondrackova si pri svych konzertech v Australii urcite prisla na sve. Jak se docitam v krajanskem casopise “Na Slovicko”, vydavanem odstepeneckym spolkem byvalych clenu Ceskoslovenskeho Klubu v Brisbane, pan Milan Paulu, kdysi president tohoto klubu v poslednim cisle casopisu se ve svem dopise kratce zminuje o ostude, ktera se stala pri mistnim vystoupeni teto umelkyne. Podle neho tam udajne doslo k nejake rozepri a tak pani Helenka, ktera toho byla svedkem pri odchodu prohlasila “Prosim vas, nehadejte se tady, jo?”, z cehoz se domnivam, ze nekteri navstevnici neprisli jenom kvuli konzertu. Milan Paulu ve svem uvodniku dale pokracuje: “Kdo vsak mel skutecny duvod ke zklamani byla samotna Helenka Vondrackova, kdyz byla uvedena do spinaveho a zapraseneho skladu, bez vesaku na poveseni satu, ktery ji byl poskytnut jako satna. “Poprve, kdy se prevlekam ve sklade”, rekla. “Na dlouhou dobu na to nezapomenu”.
.
Ja se te zklamane Helence nedivim, ona byla a je prece zvykla na neco uplne jineho. Byly doby, kdy byla milackem nejen normalniho publika, ale take i bolsevicke “Elity”, kteri ji nejen nosili na rukach, ale take, na rozdil od obycejnych umelcu, dovolili delat, co chtela. No a samozrejme, ze se nemusela svlekat ve skladech, na toto ponizeni si musela pockat az na Australii.
To co se deje v Brisbane svedci o opravdove bratrske krajanske soudrznosti, kdyz dokazi zvat do klubu na vystoupeni byvale reprezentanty totalitniho zrizeni, zaroven to ale take mluvi o naproste neschopnosti poradatelu zajezdu, kteri se ani trochu nesnazili zajistit privatni pohodli pro ucinkujici. Na druhe strane jsem ale rad, ze se to stalo, alespon sem vickrat pani Vondrackova neprijede!

Jeden z dalsich konzertu pani Helenky se konal v R.S.L. na Bondi Junction v Sydney. Jeste pred vystoupenim jedna zamestnankyne klubu tam oslavovala sve narozeniny, kdy mimo jine jako dar dostala prekrasne kvetiny. Za poznamku stoji, ze pri vystoupeni Helenky Vondrackove tato jako pozornost dostala od pritomneho, udajne slovenskeho divaka take nadhernou kytici. Podle klubovniho videoveho zaznamu se ale zjistilo, ze tato kytice, ktera patrila zamestnankyni klubu byla v prestavce ukradena z recepce nekolika navstevniky konzertu. Co nasledovalo pote se nebudu rozepisovat, doufam ale, ze si pani organizatori urcite uvedomuji, jakou ostudu si timto Cesko-slovenska komunita udelala, kdyz takova velka Diva, jako je pani Vondrackova nevedomky odchazela s ukradenou kytici. Manazerka R.S.L. klubu se druhy den vyjadrila, ze neco podobneho jeste nezazila a ze to byl posledni konzert Cecho-Slovaku v jejich klubu.

Bronte 17-4-2002

ZBAVENI PRISLUSNOSTI
Kdyz jsem dostal koncem roku 1979 dopis z Konzulatu v Sydney, abych si dosel vyzvednout doporuceny dokument, v kterem, jak jsem pozdeji zjistil jsem byl uvedomen, ze jsem byl Ministerstvem Vnitra v Praze zbaven csl. obcanstvi, netusil jsem, ze v cekarne se setkam s tolika lidmi, mluvicich cesky. Pan konzul byl velice privetivy, rekl mi, ze jsem zvlastni pripad, s kterym se za sve doby diplomaticke sluzby jeste nesetkal. Na moji otazky, zdali ti sedici v cekarne take si prisli pro zbaveni obcanstvi mne pan konzul odpovedel, ze to jsou lide, kteri, jako mnoho jinych si vyrizuji vztahy k ceske republice. Z konzulatu jsem odchazel z divnymi pocity, kdyz jsem si uvedomil, kolik tech kdysi politickych uprchliku se najednou prebarvilo a za upravenecky pas se ted nestydi hluboce ohnout az k zemi. V devadesatem, kdyz jsem se snazil ziskat informace ohledne meho zbaveni ceske prislusnosti, vedouci cizineckeho oddeleni v Praze u Olsanskych hrbitovu mne rekl, ze nemam zdani, co jim vsechno upraveni krajane z Australie rekli. A ze mohu podekovat nekteremu z nich.

Ted po tolika letech si rikam, jak je mozne, ze ja, obycejny krajanek, ktery nepatril do zadneho krajanskeho spolku, nebyl v zadne protistatni organizaci se stal pozorosti MV, zatim co ty, kteri predstavovali zradnou emigraci v predsednictvech krajanskych spolku, vcetne SVU, Sokola a etnickeho rozhlasu ceske Ministerstvo Vnitra nechavalo bez povsimnuti. Zbyva pouze otaznik. VB

Udavaci mezi nami.

Na Karlove namesti pres poledne na lavicce vysedaval starsi pan, cetl noviny a obcas krmil ptacky. Vedle sebe mel pytlik s bombony, do ktereho cas od casu sahnul a tyto sladkosti nabizel kolem parku pobihajicim detem. Toto jeho pocinani neuslo pozornosti kolemjdoucich a nejeden si v duchu rekl, “To je ale hodny dedecek, ten musi mit zlatou dusi”. Nikdo toho pana neznal, az jednou se u neho kdosi zastavil a rekl “Vy jste urcite pan Urvalek, znamy prokurator politickych procesu z padesatych let, ktery posilal jidi na smrt, ze ano?”. Dedecek vstal, bez reci odesel a uz nikdy se na lavicce neobjevil. Zni to sice jako zacatek nejake pohadky, ale bohuzel to neni detska pohadka, nybrz je to smutna skutecnost.

Takovych Urvalku a jemu podobnych, pokud neumreli totiz zije stale dost. Mimo techto velkych ryb, u kterych se rychle zapomelo na jejich zlociny a vsem byla zarucena beztrestna bajecna budoucnost v demokraticke spolecnosti (pokud se o nejake demokracii da mluvit) jsou tu dalsi statisice tech mensich , mnohdy nepatrnych rybicek, kterym se tez podarilo proplout az do dnesnich dnu. Tim myslim vsechny ty tajne duverniky a agenty, kteri ne kvuli svemu presvedceni, nybrz pokrivenemu character napachali spoustu zla a utrpeni.

V poslednim cisle sydnejskych Novin jeden ctenar rusi predplatne, protoze se mu nelibi, ze par dopisovatelu se snazi o to, aby svinstva minulosti vysla najevo a jednou provzdy se odhalili vsichni ti, kteri se nestydeli kolaborovat. Je na povazenou, nemluve o Ceske republice, ze i tady v emigraci se obcas najde nekdo, kdo to nechce slyset. VB

GENERALNI KONZULOVE

Tesne pred sametovou revoluci pracovala moje manzelka v panskem obchode na Bondi Junction. Jednou do obchodu prisli tri pani a jedna pani. A protoze mluvili cesky, coz se poznalo kdyz jeden z tech panu rekl “Hele, nemohl bys me zalozit, tady maji lacine rifle, koupil bych to klukum”, tak moje manzelka se jim predstavila a dala se s nimi do reci. Po kratsi debate jim rekla, ze jako krajanum jim da svuj zamestnanecky discount. V tu ranu zacli nakupovat jak zbesili a kdyz odchazeli, tak ten jeden pan rekl manzelce, ze je mu velice prijemna a dal ji vizitku. Kdyz odesli, moje manzelka si tu vizitku precetla a na ni stalo, Jan Zimovjan, generalni konzul Ceskoslovenskeho konzulatu v Sydney. Za nekolik dni nato ten pan konzul prisel si zase neco koupit. Rekl, kdybyste cokoliv potrebovala, tak mi zavolejte. Pak prisla ta sametova revoluce a protoze na vizitce pana konzula bylo jeho privatni telefoni cislo do bytu, tak v 11 hodin vecer manzelka nelenila a panu generalnimu konzulovi zavolala ze slovy “Co tomu rikate, pane Zimovjan, ze komunisti jsou v prdeli”. Pan konzul byl tise jako myska, akorat rekl, ze nevi co s nim bude, ze v jeho byte v Praze bydli syn a ze nebude mit kde bydlet.

Za par let jsme byli pri navsteve Prahy pozvani Evou Pilarovou na jeji konzert v Divadle hudby. Po konzerte jako obvykle jsme sli na tak zvany Raut. V baru, kde se to konalo byl s nami Ivan Dominak, znamy hudebnik, Eva Pilarova plus ucinkujici a par pozvanych. Ivan se zminil, ze ten majitel toho baru zil v Australii a bude mit radost, ze jsme tady. No a pak ho privedl. Ja ho neznal. Manzelka se na neho koukala a povida, “Muzete mi rici, kde jste zil v Sydney”, nacez on odvetil, ze na Dower Hights. “Jak dlouho”, pet let byla odpoved. “Jak jste si pro Boha za tak kratkou dobu mohl dovolit zit na Dower Hights? Ja vam to vysvetlim, ja vas znam, pane Zimovjan”. On ztrnul a najednou skoro zarval, “Jesiz Marja, pani Evo, ja si vas take pamatuji”. Odbehnul a vratil se s podnosem plnym sklenicek konaku. My nepijeme, takze to vypili kolem stojici. Manzelka mu pred nimi rekla “A ted povezte vsem tady, jestli my s manzelem jsme nekdy chodili na konzulat!” “Nikdy, nikdy, to mohu odprisahnout”. No a pak nam vypravel, ze ma v Praze dva byty, export import firmu a tenhle bar. Dal nam vizitku a rekl, ze musime prijit, manzelka bude mit hroznou radost. My jsme mu nevolali, ani az do konce pobytu se s nim nesetkali.

Za par dni manzelka neco nakupovala a v krame slysi ”Ten darebak vyhodil moji dceru z Divadla Hudby”. Manzelka se k ni natocila a zeptala, “Nebyl to nahodou pan Zimovjan”? nacez ta pani rekla ,”Ne ten, ale reditel divadla. Ten co byl Generalni Konzul v Budapesti”. VB

Hlavni stranka Blogu

TURECKE ZACHODY

Na jednom blogu jsem se docetl o ostude vyplyvajici vytvarnym dilem Davida Cerneho, zdobici budovu EU v Bruselu, nad kterym se pravem pohorsuji zastupci Bulharska, kdy na teto plastice je jejich zeme vypodobnena jako turecky zachod. Mne se timto naskytuje prilezitost dat otazku, proc si vytvarnik vybral prave Bulharsko.
O standartu verejnych hygienickych zarizeni mnohych zemi v Evrope, o Vychodu nemluve se nemusim rozepisovat, jsou zeme, kde misto papiru pouzivaji oblazky, ktere po upotrebeni odhodi do pripraveneho kose. Projel jsem hodne zemi a vsude, mozna snad s vyjimkou Svycarska a Nemecka uroven byla podstandartni. Jestlize pan Cerny ukazuje na hygienu zeme, kde turecky zachod je standart, proc ve svem dile nezpodobnil ty soucasne hnusne smrdici verejne zachodky v Praze.

Kdyz jsme u tak dulezitych mistnustek, vzpomel jsem si na doby meho mladi v Praze. Mnoho domu ve stare casti Prahy mely pavlace, kde na kazdem poschodi byl v rohu pro vsechny byty spolecny zachod. Kazda domacnost mela od neho klic. Jestlize nekdo mel delsi dobu potreby, ti ostatni museli cekat. Toiletni papir za valky a mozna ani po valce neexistoval, takze si clovek musel sebou nosit noviny a po pripade plynovou masku. Jestli si kazdy po sobe zachod vycistil a vydesinfikoval je zbytecna otazka. Protoze koupelny neexistovaly, obyvatele se bud myli ve skopku nebo jednou za 14 dni sli do Karlovych lazni se vykoupat. Ve venkovskych hospodach zachodova prkynka byly vetsinou posrane, protoze nikdo si nechtel na ne sednout, skoro kazdy si na ne stoupal a nekdy se netrefil. Divim se, ze pan vytvarnik si zrovna vybral tim tureckym zachodem Bulharsko, kdyz klidne mohl znazornit Ceskou Republiku jako zapachajici verejny zachodek nekde ve stredu Prahy. VB

ZTRACENY CESKY PAPOUSEK

Kdyz jsem minuly listopad napsal clanek pojednavajici o Spolecnosti Slusnych Krajanu, netusil jsem, ze za dva mesice se k tomuto tematu budu opet vracet. Duvod? Zapomel jsem se totiz zminit o lidech, kteri i kdyz treba sami se primo do teto skupiny nekvalifikuji, presto mezi slusne krajany nepatri. Abych upresnil o cem pisi, zminil jsem se kdysi o udalosti, ktera se stala pri demonstraci pred Sovetskym konzulatem v roce 1988 v clanku, ktery byl vytisten v Sydnejskych Novinach v roce 2001 a v kterem jsem se mimo jine zminil o podivnem chovani cloveka, ktery za hluboke Totality pracoval nekolik let na zdejsim zastupitelskem urade jako obchodni attache. Je jiste, ze tento soudruh musel byt matickou stranou dukladne proveren aby mohl representovat bolsevicky stat a nejen to, jako kazdy zamestnanec konzulatu musel byt take informant Ministerstva Vnitra. V roce 1968 tento pan se vratil zpet do Prahy, aby za nejaky cas dostal povoleni vycestovat s celou rodinou do zahranici a odtud zahadnym zpusobem emigrovat zpet do Australie jako politicky uprchlik. Diky svym zkusenostem a znamostem z minulosti tento clovek po svem prijezdu infiltroval vetsinu krajanskych organizaci, kde se brzy dostal do vedoucich pozic. Neni zadne tajemstvi, ze kdyz tento pan zasedal v predsednictvu SVU, ze soudruzi na MV v Praze meli jiz druhy den podrobne zpravy ze zasedani tohoto spolku se vsemi detajli. Mel jsem nekolik telefonatu od lidi, od kterych mam adresy i telefoni cisla, kteri tohoto cloveka znali jeste z domova z Liberce a Jablonce a jejich vypoved by mnohym otevrela oci. Tohoto pana ale necham zatim stranou, chci se zminit o jeho privrzencich.
Kdyz se zacly objevovat v Novinach zpravy o udavacich mezi emigranty, nekolik pratel vyse jmenovaneho zrusili predplatne. Dokonce jeden z nich rekl panu Bejsakovi, ktery je vydavatel Novin, ze nas, Dubcekovcu je tady spousta a ze se nenechame urazet !!!
V loni jak v Cesku tak i tady se v mediich pripomela okupace nasi stare vlasti Sovetskymi vojsky. Pri te prilezitosti Sydnejske Noviny znova otiskly muj clanek z roku 2001, ktery si muzete precist na tomto Blogu. Hned v pristim vydani na pul strany byla vytistena reakce pani Jany R., ktera za Totality byla hybnou pakou cs zahranicniho vysilani v Sydney a ktera me napadla slovy, jakym pravem si mohu dovolit takhle psat o cloveku, ktery udelal tolik pro nasi komunitu. Nebyl jsem ani moc prekvapen, protoze ona s manzelem byla jedna z prvnich, co odhlasila Noviny a pan Attache byl jejich nejvetsi pritel. V dalsim vydani Novin dalsi kritik, tentokrat znamy ci nekomu neznamy spisovatel, pan Stanislav M. ktery nejenom, ze me nezna ale jako spisovatel nevi, co je to kondakt slusnosti zachazi tak daleko, ze o mne verejne pise jako o Velkem Blbcovi ktery lze a napada jeho nejlepsiho pritele. Opakuji, nejlepsiho pritele.
Rad bych dal otazku slusnym krajanum. Mohli byste mit za nejepsiho kamarada cloveka, ktery v nejhorsich dobach Totality reprezentoval zlocinecky rezim, aby kdyz videl, ze z koryta uz nic nebude prevlekl kabat a stal se jako mavnutim proutku vzornym emigrantem? Tento druh lidi ja vyhazuji ze dveri. VB
.


VZPOMINANI

V kvetnu 1994 po priletu do Prahy me volal docent Dr. J.Skala a rekl: Vladimire, neco na tobe budu chtit. Mas s sebou Video kameru? Mas? Tak to je fajn. Ja bych totiz potreboval, abys natocil pro nasi lekarskou spolecnost J.K.Purkyne dokumentarni snimek z Mezinarodni konference o prevenci a lecbe alkoholiku a drogovych zavislosti, ten sjezd se bude konat v Palaci Kultury na Pankraci od 5-10 cervna. Budes mit pristup nejen do sjezdoveho salu, ale jako akreditovany filmovy reporter budes mit tez moznost se zucastnit i privatnich funkci. Tak co, udelas to? Pochopitelne ze jsem souhlasil, i kdyz 11 cervna jsme s manzelkou meli odjet do Svycarska. O tom sjezdu se nebudu blizeji rozepisovat, pouze bych chtel poznamenat, ze na tuto vyznamnou konferenci se do Prahy sjelo asi 700 zahranicnich delegatu, vetsinou lekaru odborniku a psychotherapeutu.
Vyvrcholeni Symposia prislo posledni den, kdy bylo oznameno, ze prijede osobne pan president Vaclav Havel. Behem prednasky najednou zaznely fanfary, postrani dvere se otevrely a do salu za bourliveho potlesku vesel pan Prezident. Docent Dr. Skala, ktery tomuto sjezdu predsedal Vaclava Havla privital a pozadal ho o nekolik slov. Pan president asi 15 minut mluvil o tom, jak alkohol je skodlivy a jak je pysny na to, ze byl pozvan na tak dulezity sjezd a jak si vazi vsech tech, kteri nerest alkoholu a jeho obeti leci. Po jeho projevu opet za bourliveho potlesku mu doc.Dr.Skala podekoval a po zahrani hymny a oznameni, ze timto sjezd je ukoncen pan president odesel. Pri odchodu jsem pak mimo jine zaslechl poznamku jednoho ceskeho delegata: “ Slyseli jste toho Havla, to je ale hypokrat, on je totiz tez jeden z tech zavislych a tady mluvil skoro jako abstinent “.
.
Doc Jaroslav Skala je uznavana svetova kapacita, ktery i pres svuj vysoky vek neustale pracuje. Behem sveho zivota prednasel na mnoha vyznamnych universitach, vcetne australskych a mne se ted naskyta moznost o nem neco napsat.

Dr Skala byl v Australii celkem 2x, mel prednasky jak tady v Sydney tak i v Melbourne, Brisbane, Adelaide, Hobartu a tez na Novem Zelande. V roce 1988 mne napsal, ze byl opet pozvan na Mezinarodni Symposium do Sydney a ze by byl rad, kdyby mohl take usporadat prednasku pro krajany, ja jsem se mu totiz kdysi zminil o nasem Spolku pro Vedu a Umeni. Samozrejme jsem nelenil a okamzite zavolal Jirkovi Vlaznemu, ktery byl v predsednictvu tohoto spolku a zminil se mu o umyslu Dr Skaly. Jirka Vlazny mne rekl, ze to je bajecny napad, vyslechnout si takovou kapacitu, ale ze bohuzel on o tom nemuze rozhodovat sam, abych se obratil na dalsiho clena vyboru Jana Jiraska. Muj telefonat s timto panem, ktereho jsem osobne tenkrat moc neznal skoncil dost rychle, protoze po mem vysvetleni, proc mu vlastne volam pan Jirasek mne odpovedel “ To nepripada vubec v uvahu, my si nemuzeme dovolit, aby nam tady nekdo prednasel, kdo je z komunisticke zeme, at na to ten pan doktor zapomene!” A to byl konec konversace.
Nekolik tydnu pred 20tym vyrocim okupace CSR mne volal vydavatel Hlasu, znamy textar Petr Rada, (Motlitba pro Martu) abych mu pomohl s organizovanim protestu pred Sovetskym konzulatem tady v Sydney. Chtel, abych obvolal vsechny lidi co znam, ze pry sam na to nestaci. Tak jsme s pomoci jeste druhych pratel zavolali stovkam nasincu, ale ve vetsine pripadech jsme slyseli to stejne: “Jo, s tim ja nechci mit nic spolecneho, ja ted jezdim domu a ja si nechci delat neprijemnosti, nashledanou.”
Docent Dr J.Skala priletel 20 srpna 88. Druhy den po priletu po obede jsme rekli Jaroslavovi, ze my musime nekam jit, at si udela pohodli a ze do vecere budem zpatky. Na jeho otazku kam jdeme jsem mu odpovedel: “ Dneska je 20te vyroci Sovetske okupace a my jdeme protestovat pred jejich konzulat. Ty s nami bohuzel nemuzes, mohl bys mit po prijezdu domu neprijemnosti.” Jaroslav se rozcilil a rekl: “ Jakepak neprijemnosti, co mne mohou udelat, akorat to, ze me nikam nepusti. Ja jdu s vami.”
Na prostranstvim pred Generalnim Konzulatem Sovetskych Republik na Woollahra za pritomnosti televiznich kamer se nas seslo asi tak necela stovka, z toho tretina byli zastupci Liberalni a Krestansko Demokraticke strany a pratele z druhych, Sovety okupovanych zemi, za Labour Party tam nebyl nikdo. Na otazku, proc nas prislo tak malo jsme se dozvedeli, ze pan J. Jirasek jeste s nekym pomohl zorganizovat druhy protest v Hyde Parku u pomniku neznameho vojina, kde budou polozeny vence a kvetiny. Po tolika letech si neustale kladu otazku, co ma spolecneho protest proti Sovetske okupaci CSR a pomnik neznameho vojina a proc ta mensi polovina nasincu nesla protestovat s nami.
Behem demonstrace a pri proslovech nekolika recniku jsme si vsimli, ze z oken sovetskeho konzulatu nas urednici fotografuji a nataceji na kamery. Docent Skala stal s nami v prvni rade a spolecne s nami tleskal recnikum a vubec mu nevadilo, ze jeho tvar se mozna za par dni objevi na Min.Vnitra v Praze. V tom nekdo vedle nas rekl, ze ted prisel pan Jirasek z Hyde Parku a ze se pry schovava za dvermi domu za nami a proc si nestoupne do cela s nami, to mu snad vadi, ze nas ty rostaci naproti filmuji? Sli jsme za nim, byl opravdu schovany tak, aby na neho z oken konzulatu nebylo videt. Moje manzelka mu rekla: “Dobry den, pane Jirasek, procpak se tady schovavate a nestoupnete si s nami do rady, nebo vam snad vadi, ze nas filmuji?” On ji na to neco odpovedel, nacez mu manzelka rekla: “Nepripomina vam to, pane Jirasek doby, kdy jste pracoval na Cs. Konzulate jako obchodni attaché a to same jste mozna delal i vy ? Fotografoval demonstranty a fotografie posilal do Prahy?” Doc.Skala, ktery stal kousek ode mne ke mne prisel a zeptal se, kdo je to ten pan, co se tam schovava? Ja mu na to odpovedel: “Jaroslave, to je ten pan, ktery byl proti tomu, abys mel prednasku pro spolek Vedy a Umeni, protoze jsi z komunisticke zeme !” VB