ZBAVENI PRISLUSNOSTI
Kdyz jsem dostal koncem roku 1979 dopis z Konzulatu v Sydney, abych si dosel vyzvednout doporuceny dokument, v kterem, jak jsem pozdeji zjistil jsem byl uvedomen, ze jsem byl Ministerstvem Vnitra v Praze zbaven csl. obcanstvi, netusil jsem, ze v cekarne se setkam s tolika lidmi, mluvicich cesky. Pan konzul byl velice privetivy, rekl mi, ze jsem zvlastni pripad, s kterym se za sve doby diplomaticke sluzby jeste nesetkal. Na moji otazky, zdali ti sedici v cekarne take si prisli pro zbaveni obcanstvi mne pan konzul odpovedel, ze to jsou lide, kteri, jako mnoho jinych si vyrizuji vztahy k ceske republice. Z konzulatu jsem odchazel z divnymi pocity, kdyz jsem si uvedomil, kolik tech kdysi politickych uprchliku se najednou prebarvilo a za upravenecky pas se ted nestydi hluboce ohnout az k zemi. V devadesatem, kdyz jsem se snazil ziskat informace ohledne meho zbaveni ceske prislusnosti, vedouci cizineckeho oddeleni v Praze u Olsanskych hrbitovu mne rekl, ze nemam zdani, co jim vsechno upraveni krajane z Australie rekli. A ze mohu podekovat nekteremu z nich.

Ted po tolika letech si rikam, jak je mozne, ze ja, obycejny krajanek, ktery nepatril do zadneho krajanskeho spolku, nebyl v zadne protistatni organizaci se stal pozorosti MV, zatim co ty, kteri predstavovali zradnou emigraci v predsednictvech krajanskych spolku, vcetne SVU, Sokola a etnickeho rozhlasu ceske Ministerstvo Vnitra nechavalo bez povsimnuti. Zbyva pouze otaznik. VB