Letadlo pristava na Ruzynskem letisti. Je duben 1990. Vystupujeme a za pul hodiny stojime ve fronte na pasove odbaveni. Urednik jeste v komunisticke uniforme se diva do meho australskeho pasu a povida “Bozdech, Bozdech, to je opravdu australske jmeno, no az uvidite, co se tu deje, tak budete odtud utikat”. Manzelka, ktera stala za mnou mu na to okamzite odpovedela “ Vazeny pane, my odtud utikali pouze jednou, ted nemusime utikat, muzeme kdykoliv odejet, pletete si dobu”. Dostavame razitka a za chvily se podrobujeme celni prohlidce. Kufry nam nikdo neprohlizi, akorat celnik se pta, co mam u sebe v ty brasne. Povidam, ze video kameru a fotograficky aparat. Tak to vyndejte, at si muzeme zapsat cislo, pri vasem odletu nam ty kamery musite ukazat, aby jste je treba tady nekomu nedal nebo dokonce prodal. Ptam se proc, nacez celnik mne odpovida, to byste musel zaplatit clo. Rekl jsem mu, ze jsem sjezdil pul sveta ale tohle se mi jeste nestalo, ze si zapisovat zadne cislo nebude. Protoze to bylo v dobe, kdy nikdo nevedel, co se smi a nesmi, zakony se den ze dne menily, tak nakonec ten celnik, kdyz poznal, ze se mnou asi toho nic moc nesvede mavnul rukon a rekl, tak jdete.
Ve vystupni hale, ktera mela daleko do mezinarodniho letiste na nas cekal bratr me manzelky se svoji pani a dcerou. Po privitani jsme si to pak uz hasili v jeho Skodovce Kladenskou na Vitezne namesti a pres Letnou a Kobylisy k nim domu do Reze. Po ceste jsem si vsimnul te nehorazne sedi ulic, o opryskane omitce domu a rozbiteho skla u mnohych obchodu nemluve. Vratili jsme se po 21ti letech do jineho sveta.
Druhy den po priletu se ptam, jestli si mohu zavolat mym znamym v Praze. Bratr Evy se rozesmal a povida, ty blazne, my telefon nemame, Narodni vybor nam nedal povoleni, nebyli jsme mezi tema hodnejma. Budes si muset jit zavolat do budky, to je asi kilometr od nas. Tak jsem se oblekl a sel volat do budky. Kdyz jsem konecne tuto nasel a otevrel, zjistil jsem, ze telefoni aparat chybi, budka byla prazdna. Kolem jela starsi pani na kole a tak se ji ptam, kde si mohu zavolat. Pani slezla z kola a povida, vy musite bejt slepej, dyt stojite u budky. Otevrel jsem dvere, pani kouka a povida “Do prdele, zase nejaky sycak to ukrad, musite si dojit do Konzumu, to je vedle”. Stojim prede dvermi Konzumu, beru za kliku a ctu napis “ Ve stredu, zavreno”. Verte, neverte, byla streda.
Jako kdyby vsechny babky v Cechach jezdily na kole, tak se zase jedna objevila a kdyz jsem ji vysvetlil situaci, tak me poslala na postu, ktera jeste byla pekne daleko. Byla to ale hezka prochazka kolem lesa, dole, kousek od Vltavy byla vila a v ni v prizemi mistni posta. Vejdu dovnitr, typicka drevena prepazka s okny, ktere se vytahovaly nahoru. Za tou prepazkou sedely dve tluste zeny, od pohledu soudruzky, ktere na muj dotaz, ze si chci zavolat do Prahy ukazaly prstem do rohu, tam pry je telefonni budka. Koukam, ale zadnou budku nevidim, pouze furu baliku skoro az do stropu. Trvalo mi to hezkou chvily, nez jsem baliky odstranil, oteviram dvere, vstoupim, uvnitr tma. Tapam po vypinaci, zadny. Vylezu ven a rikam tem soudruzkam, ze to uvnitr nesviti. Ta jedna se vyklonila a typickym prazskym prizvukem mne odpovedela “Kdyz chcete videt, tak si nechte votevreny dveeeere.” Nakonec, kdyz jsem musel jednou nohou pridrzoval dvere, aby se nezavrely a vytocil telefoni cislo jsem zjistil, ze pro poruchu na lince ten zatraceny telefon nefungoval……… VB
Ve vystupni hale, ktera mela daleko do mezinarodniho letiste na nas cekal bratr me manzelky se svoji pani a dcerou. Po privitani jsme si to pak uz hasili v jeho Skodovce Kladenskou na Vitezne namesti a pres Letnou a Kobylisy k nim domu do Reze. Po ceste jsem si vsimnul te nehorazne sedi ulic, o opryskane omitce domu a rozbiteho skla u mnohych obchodu nemluve. Vratili jsme se po 21ti letech do jineho sveta.
Druhy den po priletu se ptam, jestli si mohu zavolat mym znamym v Praze. Bratr Evy se rozesmal a povida, ty blazne, my telefon nemame, Narodni vybor nam nedal povoleni, nebyli jsme mezi tema hodnejma. Budes si muset jit zavolat do budky, to je asi kilometr od nas. Tak jsem se oblekl a sel volat do budky. Kdyz jsem konecne tuto nasel a otevrel, zjistil jsem, ze telefoni aparat chybi, budka byla prazdna. Kolem jela starsi pani na kole a tak se ji ptam, kde si mohu zavolat. Pani slezla z kola a povida, vy musite bejt slepej, dyt stojite u budky. Otevrel jsem dvere, pani kouka a povida “Do prdele, zase nejaky sycak to ukrad, musite si dojit do Konzumu, to je vedle”. Stojim prede dvermi Konzumu, beru za kliku a ctu napis “ Ve stredu, zavreno”. Verte, neverte, byla streda.
Jako kdyby vsechny babky v Cechach jezdily na kole, tak se zase jedna objevila a kdyz jsem ji vysvetlil situaci, tak me poslala na postu, ktera jeste byla pekne daleko. Byla to ale hezka prochazka kolem lesa, dole, kousek od Vltavy byla vila a v ni v prizemi mistni posta. Vejdu dovnitr, typicka drevena prepazka s okny, ktere se vytahovaly nahoru. Za tou prepazkou sedely dve tluste zeny, od pohledu soudruzky, ktere na muj dotaz, ze si chci zavolat do Prahy ukazaly prstem do rohu, tam pry je telefonni budka. Koukam, ale zadnou budku nevidim, pouze furu baliku skoro az do stropu. Trvalo mi to hezkou chvily, nez jsem baliky odstranil, oteviram dvere, vstoupim, uvnitr tma. Tapam po vypinaci, zadny. Vylezu ven a rikam tem soudruzkam, ze to uvnitr nesviti. Ta jedna se vyklonila a typickym prazskym prizvukem mne odpovedela “Kdyz chcete videt, tak si nechte votevreny dveeeere.” Nakonec, kdyz jsem musel jednou nohou pridrzoval dvere, aby se nezavrely a vytocil telefoni cislo jsem zjistil, ze pro poruchu na lince ten zatraceny telefon nefungoval……… VB
