V roce 1982 v Hlasech Cechu a Slovaku v Australii vysel tento clanek, napsany Petrem Radou pod nazvem “Foggy Downtown”:
Kolik asi zije po svete nasich muzikantu? To uz asi nikdo nespocita. A jak take. Napadlo by vas treba, ze pod jmenem Stan Kenton, ktery je stalym clenem “Graeme Bell All Stars” se skryva Brnak? A ze George Best, vynikajici pianista je rodak od Dunaje? Vladimir Bozdech si uz sve jmeno menit nebude, je ovenceno prvnim australskym vavrinem, bylo by ho skoda.
Slava nasich skladatelu v te vaznejsi pulce sveta hudby se traduje uz po staleti. V te druhe, lehkovaznejsi pulce, v te byli nasi muzikanti az do nedavna outsajdri. Nu, zkuste to, exportovat swing do Ameriky. Napadlo by vas vozit slanecky do Norska? Stiky - ty mozna, ty tam treba nemaji. Prirovnavat Vladimira Bozdecha ke stice by nebylo zrovna trefne, do dravce ma daleko. A prece to byl on, kdo prvni uspesne zalovil v Australskych vodach.
Gramofonova deska “Foggy Downtown” prinasi z naseho hlediska muziku duverne znamou, Paneboze! Takhle se u nas doma prece hravalo pred…inu, pred lety. Pro Australany je to objev, ktereho se zmocnili vsichni predni discjokejove.
Graeme Bell, pod jehoz znackou Sea Horse Records deska vysla, napsal o Vladimirovi Bozdechovi na obal: “. . . Bozdech neni obycejny skladatel, ale jeden z tech vysoce kvalitnich, kteri skrz naskrz znaji teorii hudby. Jeho nostalgicke melodie privolaji mnoha zde usedlym Evropanum vzpominky a Australany seznami s jedinecnym stylem hudby, ktery jsme v teto zemi temer neslyseli . . .”.
JAK JSME NATACELI FOGGY DOWNTOWN.
Zacatkem osmdesatych let jsme jednou zasli do kavarny Cosmopolitan na Double Bay, kde hral na piano pan Jiri Berczeler (George Best). Djuri, jak ho titulovali jeho pratele mel radost, ze jsme se po dlouhe dobe opet setkali, znali jsme se totiz davno pred tim. Ptal se me, zdali porad pisu muziku a jestli mam neco noveho. V te dobe jsem mel plne suple novych skladeb, tak jsem z toho neco vybral a Djurimu odnesl. Za par tydnu mne volal, abych vecer zaskocil do Cosmiku, ze ma pro me prekvapeni. K memu udivu ten vecer mi dal kazetu, na ktere mi nahral vsechny me skladby, co jsem mu dal. Kdyz jsme si to pak doma prehravali, manzelka Eva mne najednou rekla: “Mne se to moc libi, co kdybys to natocil a vydal na desce, ja si sice setrim na auto, ale jsem ochotna ti ty penize dat, auto pocka”. Tak se zrodil plan, natocit Foggy Downtown, diky me manzelce. Djury, kdyz se to dovedel, okamzite s tim napadem souhlasil a rekl mne, ze na to udela arangement a ze pomuze se sehnanim muzikantu. Obvolali jsme jich par, vsichni byli nadseni, ze spolecne natocime desku v Australii. Co na tom bylo obzvlast fajn, bylo to, ze polovina muzikantu byli Cesi a polovina Slovaci.
Kdyz konecne noty byly rozepsany na jednotlive nastroje, setkali jsme se prvne s muzikanty v dome Djuriho sestry na Rose Bay, primo u zalivu s prekrasnym vyhledem na City. Na tuto zkousku prisel Lada Bajer-bici, Lou Sharog- klarinet, Stan Kenton (Zdenek Knecht)-basa, Jano Bartovic-trubka, Djuri-piano a jako vypomocny host Franta Gondolan-kytara. Bohuzel Franta G. si prinesl kytaru, asi takovou, s jakou trempove padlovali po Sazave a neumel cist noty, takze pristi zkousku jsem ho prozatimne zastoupil ja osobne, Stan Kenton totiz zaridil, ze do Studia na nataceni prijde jeden z nejlepsich australskych kytaristu, George Golla. Na ty zkousky mam moc hezke vzpominky, byli tam i srandicky, vzpominam si, ze jednou, po zkonceni jsem si nemohl odpustit poznamku: “Panove, dekuji vam, hrali jste moc dobre, ale nejvetsi radoct mam z toho, ze jsem tady v Australii dal dohromady ceskoslovenskou kapelu”. Nacez Djuri zabrucel “No, a zase mame kurvu Cecha bossa”. (Samozrejme, ze to myslel v legraci). Moje manzelka vzdy na zkousky prinesla z domova obcerstveni a protoze kamaradi muzikanti tam meli tez sve manzelky, zazili jsme spolecne hezka nedelni odpoledne, skoda, ze tech zkousek bylo jen par.
Kdyz jsme nakonec byli jakz takz sehrani, sehnal jsem spolecne se Stanem Kentonem nahravaci
Studio. Vybrali jsme kousek za Harbour Bridge “Earth Media Recording Studio”, ktere mne vyhovovalo jak po technicke tak i financni strance. Rano, v den nataceni nas mily Lou Sharog zjistil, ze ma spatny platek na klarinet, hodinu jsme jezdili, nez to, co potreboval sehnal. Samozrejme, ze Studio bylo zamluvene na urcitou hodinu a zpozdeni se muselo platit. Dale jsem mel obavy, zdali trumpetista nezapomene doma natrubek, to se mu totiz jednou uz stalo.
Nakonec ale vse dopadlo dobre, i George Golla prijel na cas a tak se mohlo zacit. Mel jsem zamluvene Studio na 8 hodin, cili byla to fuska vsech 12 skladeb v te kratke dobe natocit. Stesti bylo, ze to muzikantum “hralo”, nemuselo se zbytecne moc opakovat. Kdyz byla natocena posledni skladba, dekoval jsem Bohu, ze je to za mnou. Eva, ktera je fotografka, udelala ve Studiu nekolik zaberu nejen pri hrani, ale take na konci, kdy vyfotila celou skupinu muzikantu, kterou jsem pak pouzil na obal desky.
Za par dni jsem si ve Studiu vyzvedl zmixovany Master Tape a tim byla prvni etapa desky Foggy Downtown za nami. Ted jsem ale potreboval to nekomu nabidnout, aby to vydal, coz na celem procesu bylo to nejdulezitejsi. Trochu jsem se znal z australskym tatinkem Jazzu, Graemem Bellem, bydlel kousek od nas na Bronte. Zasel jsem k nemu na radu a vzal jsem si s sebou studiovou nahravku. Bell si to poslechl a k memu prekvapeni rekl: “Vladymir, je to moc fajn, ja to vydam na mojim “Sea Horse Label” za podminek, ze pujdeme 70/30. Co jsem mohl delat, aby deska uvidela denni svetlo, nabidku jsem prijmul. Spolecne s Graemem a manzelkou jsme zajeli do North Sydney do hudebniho vydavatelstvi CBS, kde jsem nechal Master Tape a objednal prvnich 1,000 desek. Meli velice dlouhy termin dodavky, ale diky me manzelce, ktera je umluvila to udelali mnohem drive. Ted jsem jeste potreboval navrh na obal desek a take Label. Seznamil jsem se s grafickym navrharem Edmondem Thommem, ktery pouzil pak mimo jine fotografie me manzelky ze Studia a take fotku “Harbour Bridge v noci”, takze jsem si konecne mohl oddechnout.
Deska Foggy Downtown byla na svete. Zatim co velke organisace maji stovky lidi, pracujicich na vydani a propagaci, ja jsem vlaste na vsechno byl sam. Jeste stesti, ze G.Bell mi pomohl rozeslat desky do ruznych Radio stanic, nejen v Sydney a Melbourne, ale tez po cele Australii. Byl jsem proto velice prekvapen, ze skladby z me desky byly hrany i v zapadlych castech Australie. Moje hudba se ale hrala nejen v Jazzovych poradech tady v Australii, ale tez i v USA. Na priklad Radio KPEN 97.7 v Californii, mimo jeste jinych stanic zrovna v dobe, kdyz jsme tam byli, hrali moji muziku skoro kazdy den, to zaridil bratr me zeny, Jan Fencl, znamy kalifornsky umelec, Americanum se pry velice libil muj styl hudby. Distribuce tady v Sydney rozeslala desky Foggy Downtown skoro do vsech prodejen gramofonovych desek, kde prodavali Jazz a kritika v dennich novinach byl velmi prizniva. Tez jsem byl potesen, kdy na ceskem vysilani jak pani Vlasta Vlazna a Jana Reichova tady v Sydney, tak i Martina Radova v Brisbane casto hraly skladby z Foggy Downtown. Trochu jsem ale byl zklaman, kdyz po vydani desky jsem navstivil Country Club a Sokol. V obou pripadech z celkem asi 700 pritomnych krajanu jsem prodal dohromady jen 30 desek. Vetsinou jsem slysel “Ja bych si to koupil, ale mam akorat dvacet, a to mam na pivo”. Pri tom jsem sam v Qantase, kde jsem tehda pracoval prodal ne jenom Australakum, ale tez i Italum, Rekum a i Libanoncum vice jak 500 desek, zatim co Djury jich prodal nekolik set v kavarne hotelu Cosmopolitan, vetsinou zamorskym navstevnikum, prevazne Americanum a Evropanum.
Od te doby stale pokracuji v nataceni, tentokrat ne tady, ale v Cesku, a abych rekl pravdu, do vydani desky bych si uz asi netroufnul. Naposledy, kdyz jsem v Sydney mluvil s panem Tomy Tycho, znamym madarskym pianistou a dirigentem, tak ten mne sice s ochotou nabidnul nahrani CD s prednimi zpevaky, bohuzel sehnat sponzora se AU$100,000.00 neni jednoduche.
Od natoceni Foggy Downtown uplynulo vice jak 20 let. Za tu dobu se mnoho zmenilo, co se stalo s nekterymi kamarady hudebniky ani nevim, vim akorat, ze Djury porad “vali” nekde na Double Bay, Zdenek Knecht, alias Stan Kenton zije na Central Coast, Jano Bartovic asi hraje v Kosicich, Lou Sharog snad uci hudbu nekde tady kolem a Lada Bajer, vynikajici pritel a kamarad uz dlouha leta hraje tam nekde nahore spolecne s Rudlou Roklem a Ludkem Hulanem, mozna pod taktovkou Karla Vlacha, kdo vi.
V.B.© 17 kvetna 2002.
