Koncem roku 1979 jsem dostal dopis ze Sydnejskeho Cs. Konzulatu, abych se dostavil k prevzeti jakehosi dokumentu. V cekarne sedela spousta nasich lidi, z nichz vetsina si prisla bud pro visa, nebo vyzvednout “Upravenecky Cs.cestovni pas”. Toto vse se odehravalo pred ocima vsech pritomnych. Pan Konzul, ktery sam odbavoval navstevniky kazdou chvily prohlasil, ze se musi jit podivat do spisu a kdyz se za par minut vracel, tak z neho byla citit slivovice. Prisla rada na me. Moje manzelka, ktera byla se mnou panu Konzulovi, myslim, ze se jmenoval Nekolny, rekla: Vazeny pane , tady jsme jak na trhu, budte tak laskav a projednejte manzelovu zalezitost v soukromi. Byli jsme k udivu pritomnych uvedeni do kancelare, kde jsem prevzal dopis od Ministerstva Vnitra, v kterem mne bylo oznameno, ze jsem byl zbaven Cs. obcanstvi. Pan Konzul byl dost rozjareny, rekl, ze za sve diplomaticke sluzby se s tim nesetkal a parkrat si odskocil. Duvod odneti obcanstvi byl ten, ze jsem sice legalne opustil republiku ale v dane dobe se nevratil a navic jsem na vlastni zadost ziskal australske obcanstvi (coz samozrejme nebyl ten pravy duvod, vsichni zde jsme byli stejny pripad). Z Konzulatu jsem odchazel ze smisenymi pocity. Na jedne strane jsem byl rad, ze jsem byl komunistum trnem v ocich, z druhe strany jsem vsak mel nehorazny vztek, kdyz jsem na tom konzulatu videl tolik lidi podlejzajicich bolsevickemu konzulovi za cenu upravenosti. Pochopitelne jsem si celou tuto zalezitost nenechal pro sebe a svym znamym jsem rekl, co se mi stalo. Chcete vedet jejich reakci ? Jeden z nich mne rekl, “ Vladimire, ty se mas, az to doma praskne, tak ty budes ministrem kultury”. Ale na druhe strane jsem take slysel, “ Hele, my se s tebou ted nebudeme moc stykat, to vis, my jezdime domu a nechceme si zavrit vratka, tak se na nas nezlob”. Dokonce jeden z nich mne rekl: “Vy vsichni kurvy, co tam nesmite nam zavidite!”. Smutne je, ze to byli vsichni ti, co v Rakousku a Nemecku ze sebe delali politicke uprchliky.
Moje manzelka dostala v roce 1981 z Prahy dopis, ze ji umira otec. Zajeli jsme s dopisem na zdejsi Konzulat, kde nam bylo receno, ze musi poslat depesi do Prahy a samozrejme za to zaplatit. Za par dni jsme dostali dopis, v kterem bylo manzelce oznameno, ze Visum nedostane, protoze nema upravene vztahy a manzel byl zbaven prislusnosti. Za par mesicu jeji otec zemrel . Kdyz jsme se to dozvedeli, za 2 hodiny jsem mel pro ni od Qantasu letenku, aby mohla na pohreb. Na konzulatu nam opet rekli, ze posilaji okamzite zadost na povoleni vstupu do CSR na 3 dny. Vite, jak to dopadlo? Manzelka ceka dodnes na odpoved a penize, ktere musela za zadost zaplatit nikdy nedostala zpet.
Moji matku za mnou tez nepustili. Tady v Sydney mela vse zarizene, pouze si vyzvednout v Praze vizum, letenka byla zamluvena, ale na okrsku v Dejvicich v Ckalove ulici ji bylo receno “ Jak si vubec pani muzete zadat o povoleni cesty za zradcem” a zadost o pas ji zamitli. Moje matka za pul roku zemrela.
Zacatkem roku 1990 mne volal z Prahy Docent Dr. Jaroslav Skala a rekl: Vladimire, mame svobodu, ja se informoval, muzes kdykoliv prijet, nic se ti nestane, tesime se na tebe. Zavolal jsem na nas Konzulat a tam mi rekli to same, dame vam Vizum na pockani, vy ho nebudete muset platit.
V dubnu jsme zabalili kufry a po 21 letech jsme jeli domu. Po priletu hned treti den jsem si zajel na nam.Republiky na Min.Vnitra. S sebou jsem si vzal kopie o mem zruseni Cs.obcanstvi, ktere bylo osobne podepsano ministrem Ceske Republiky (Judr Jungem) a doklad byl pod jednacim cislem. Jednali tam se mnou pomerne slusne, ale nic blizsiho jsem se nedozvedel, mimo nejaky ten muj kadrovy posudek od nasi domovnice . Odtud me poslali k Olsanskym Hrbitovum, kde byla odbocka pro cizince. Tam jsem chodil 3 dny, ale zase, duvod, na jakem opravdovem zaklade mi bylo odebrano obcanstvi jsem se nedovedel. Az teprve ten treti den jsem byl pozvan do uradu vedouciho cizineckeho oddeleni, ktery mel se mnou velmi dlouhy pohovor a ktery mne mimo jine rekl ”Vite, diky nasemu panu Presidentovi jsme odvezli a znicili spousty dokumentu, pochybuji ze se to tyka vas. Mohu vas ujistit, ze vam jsme mohli vzit prislusnost jiz hned po nekolika letech po vasem odchodu, ale ve vasem pripade se jedna o udani z venku, at uz od lidi, kteri byli informanti nasich zastupitelskych uradu, nezapomente, ze vsichni zahranicni zamestnanci techto uradu byli nasimi agenty a ti nas informovali o vsem a nebo pak od krajanu, kteri meli povoleno k nam jezdit. Vetsinu jsme jich vyslychali, byli mezi nimi i tak horlivi, ze nam rekli i to, co jsme nechteli vedet. Bohuzel vam jinak nemohu pomoci, akorat si prosim dojedte na nam. Republiky, tam maji pro vas pripraveny dokument, ktery potvrzuje, ze jste opet Cs.obcan.
.
I kdyz jsem vedel, ze jsem se toho moc nedovedel, presto jsem mel pocit, ze v tom Cesku zacina svitat, ten vnitrak na me udelal dojem, ze mluvi pravdu (vubec jsem se divil, ze mne rekl veci, ktere jsou dost tajne). Bohuzel ten pocit zmizel, kdyz druhy den jsem si zasel do Cs.Rozhlasu. Duvod byl nejen ten, ze jsem chtel vedet, jestli tam je jeste nekdo znamy, ale take proto, abych zjistil, jestli tam mam nejake honorare za poslednich 21 let za autorska prava, nektere moje skladby se totiz celou dobu hraly. (S Rozhlasem jsem externe spolupracoval nekolik let, ale diky kadrovemu posudku jsem v te dobe jezdil u Nabytku jako zavoznik). Mluvil jsem jak s redaktory tak i s reditelem Rozhlasu, ale k memu uzasu mne bylo receno, ze pod mym jmenem se nic nehralo a ani me jmeno neni nikde vedeno, at si dojedu na OSA (Ochrany svaz autorsky), jehoz clenem jsem byl pred odchodem do ciziny. Bohuzel tam to bylo to same, me jmeno v kartotece nebylo, i kdyz honorare byly vyplaceny mym textarum a me penize Buh vi komu. Jedine co jsem tam dosahl bylo to, ze mi opet nabidli clenstvi.
Pred odchodem jsem vlastnil chatu v Zahoranech u Jiloveho. V 1955 ji koupila moje matka a kdyz jsem se ozenil, tak ji nechala prepsat na me jmeno. V tom devadesatem jsem se jel na tu moji chatu podivat. Mel jsem stesti, ze v chate byl clovek, ktery, jak mne rekl chatu koupil od narodniho vyboru ve Zvoli. Rekl jsem mu, ze ja jsem mu nic neprodal, ze majetek nabyl protipravne a ze si vsechno presetrim. Zjistil jsem, ze ten clovek v me chate byl vedouci Milici a chatu mu prodal jeho tchan, ktery byl predseda NV ve Zvoli. Jenze at jsem delal co delal, na vsech uradech, ktere jsem pak navstivil, vcetne jak katastralniho pozemkoveho uradu tak i NV pro Prahu Zapad a dalsich nebyla zadna evidence, kdo od roku 1955 az do roku 1970 byl majitel, jmena me matky a moje byla vymazana. Vzal jsem si pravnika, (pozdeji jsem zjistil, ze to byl agent STB) ktery mi akorat poslal ucet, ale nic nezjistil. Proste v me chate je clovek, ktery mozna patri do kriminalu a me honorare si rozdelilo panstvo jak v Rozhlase tak i ve Svazu skladatelu.
Na zaver bych chtel rici jenom to, ze tim, ze jsem byl zbaven obcanstvi a vyskrtnut jako neexistujici osoba v CSR je prace pravdepodobne jednoho donasece, at uz to byl konzularni udavac a nebo upravenec udavac. A protoze urcite spousta techto darebaku neustale zije mezi nami bylo by zajimave se o nich dovedet. To byl take duvod proc jsem vyzval pana velvyslance, aby jmena vsech donasecu byly uverejneny v Novinach.
S pozdravem V.B.
Zpet na hlavni stranku Czech-Bohemia
